Dneska tomu říkám snůška. Píšu jak o život. Kde jsem to posledně zkončil, hmhm. U Japonské kuchyně. Tak přátelé a známí, pokud mi nějaká kuchyně opravdu zachutnala, tak je to právě Japonská. Byl jsem i v čínské restauraci, naberete si kolik snítě, různé chutě, něteré opravdu bizardní jako pečené kuře ve velmi ostré a velmi sladké jahodové omáčce se zeleninou. Vše je vítečné a různorodé. Má to ovšem daleko do Japonské kuchyně, která dle mého nemá tak agresivní chutě, ale zato jsou jemné, vyvážené a všechno tak nějak ladí dohromady. Možná někdo namítne, že i Japonci mají dost silné chutě, např wasabi apod. To je pravda, ale pořád to nějak neztrácí na harmonii. Pokud se to zdá jako naprosto zcestná úvaha v pohodě. Berte to jako záznam pocitů, doporučení Japonské, ale i čínské kuchyně. Dle mých hostitelů je dobré zaměřit se na to, zda se jídla připravují jakmile zazní Vaše přání nebo jsou již připravena a čeká se na Vaše přání. V případě Japonců údajně převládá první případ, a to rovnou před vašima očima. A podívaná je to tedy pěkná.

continue reading "Přílet do Toronta"

Sedím třetí hodinu v letadle, usnout nelze.  Pokud mi něco vadí na letadelch, tak je to ten šílený kravál. Pro ilustraci zmíním, že poslouchám Dream Theater přímo z notebooku, Winamp naplno, ovladač hlasitosti windowsů taky naplno a hardwarový ovladač na notebooku taky naplno. Zní to, jako když bývala u sousedů párty.

continue reading "V letadle nad Kanadou aneb japonská kuchyně"

Vstával jem v pět, v noci jsem nemohl usnout, přijedem na letiště a let je zpožděn; eeh. Snídaně žádná, Gate 52 bez jediné restaurace. V batohu dva krajíčky chleba pravděpodobně neuspokojí. Horší to bude s žízní. K vodě na toaletách nemám úplně důvěru. Navíč mě čekají čtyři hodiny letu bez občerstvení; jedná se o vnitrostátní let. Celkem zajímavé, když poletím určitě přes 4.000 km a energetická vzpruha žádná. Navíc se posunu o tři hodiny do budoucnosti, takže mne patrně čekají jen dva jídla. Jak nad tím tak přemýšlím, tak asi přeci jen zajdu najít nějaký jiný Gate, kde jsou k cestujícím obchodníci přívětivější a jsou ochotni poskytnout trochy žvance českému poutníkovi. Zas ale budu muset vysvětlovat, cože to mám za VISA kartu. Že jsem jako from Europe; Ne, ne, žádný strach, prachy tam jsou; hm.

continue reading "Zápisek z letiště"

Protože jsem napsal dva články, jdu si odpočinout. Trošku si zaplavu. V oblasti Vancouveru jsou v dnešních dnech extrémní teploty, tedy na místní podmínky. Ve stínu je až 33 stupňů. Domorodci nechápali, když jsem jim říkal, že to je naše běžná letní teplota. Už vůbec nerozuměli tomu, jak můžeme vydržet bez klimatizací, když máme v dnešních dnech doma i 40 stupňů ve stínu.

continue reading "Jdu si zaplavat"

(na fotce Francouzské pobřeží s trajektovým přístavištěm)

Eh, měl bych asi konečně něco napsat, protože blog pustne. Kupodivu, jestli jsem měl někdy co psát, tak je to především doba posledních dvou týdnů, které trávím v Kanadě. Jaksi jsem ale lenivý nebo co, nechce se mi. Vždy si řeknu, hej to si musím vyfotit, to musím napsat do blogu a dny letí jeden za druhým, zážitky se kupí a na blogu ticho a prázdno.

continue reading "Hm, Canada Report…"

Uf, před pár hodinami jsem dorazil do Kanady. Ještě než ulehnu, tak něco malinko napíšu a snad i něco dalšího aktuálně později. Sedím teď v pracovně mých hostitelů napíchnutý na netu. Našel jsem tady sice několik nezabezpečených sítí, ale nemám odvahu se připojit. Takže z postele psát asi nebudu.

continue reading "Back in Canada…"