Rozhodně to nelze brát za projevy nožířství, to bych si nedovolil. Spíše je to projev nadšeného kutilství. Dost věcí na tomto kusu jsem si během práce představoval trošku jinak, ale snad to dobře dopadne a dědeček bude se svým budoucím nožem pro potřeby rybaření spokojen.
S omezeného množství materiálu jsem sáhl opět k oblíbenému černému ořechu, červeném fíbru a mosazi. Hlavní část rukojeti je z osobně upižlaného kusu větve z chorvatského Marušiči. Ležela tam chudák suchá a já se poprvé přesvědčil o tvrdosti olivového dřeva.
Po dlouhém broušení, pilování a vrtání jsem vše slepil epoxidem do bloku a nechal vytvrdit v troubě. Všechno vydrželo, nic neprasklo, jen se mi nějak pootočila právě ta oliva. Rezerva tam moc není, ale snad to půjde během broušení poléčit.
Dosavadní výsledky tedy lze shlédnout právě v této “fotoreportáži”:
