Dnes jen krátce. Naše vystoupení v TV mělo značný úspěch. Vidělo nás celkem mnoho lidí, které známe a nejsou to křesťané. Je tedy povzbudivé, že se na pořad dívali nekřesťané… Několik lidí, které jsem nevidel roky mi poslalo sms, a to je milé. Je tu ale jedna související událost!

Jedna sestra ve sboru (míněno sestra v Kristu = křesťanka) má kamarádku, která je mimochodem maminka mé spolužačky z gymplu. A ta má jinou kamarádku, která má muže a ten je bratrem mého otce. Ono by to nebylo asi až tak zajímavé, kdybych se s otcem neviděl před mnoha lety v né příliž povzbudivé situaci. Sám bych jej nepoznal a za otce jsem považoval člověka, který mne vychoval. Mluvím tedy o biologickém otci z mých dvou.

Sám nevím, jak se rodina, ve které žiji v současné době bude stavět k tomu, až se dozví, že bych se chtěl kontaktovat na onu odloučenou. Rozuměno; rozvod proběhl asi v mých dvou letech a od té doby byly kontakty přerušeny. Něco silného ve mně mi říká, abych se s mým biologickým otcem setkal. Přichází to ve vlnách a ve víru pracovních a rodinných povinností to vždy nějak přejdu.

Celou věc zesilují občasná více méně nepostřehnutelná prohlášení, že gesty, myšlením i vzhledem připomínám svého otce.
Nyní tedy čekám na telefonát osůbky, která je ochotna ve věci něco udělat. Čekám už týden a říkám si, kdy už to příjde…

Snad bude výsledkem odvisílaného pořadu také něco, co od něj dříve nikdo nečekal.