Dnes jsem osedlal pořádného svalovce a asi jsem se zamiloval. K těžko-snesitelné domečkové mánii se přidala související mánie síly rychlých koní.

Pokusím se Vám popsat danou souvislost, která je nejsilnějším zážitkem tohoto dne.

Protože brzy proběhne v TV jeden pořad, ve kterém se mihnu, potřeboval jsem zlepšit (započít) své jízdní schopnosti.

Po krátké domluvě s kamarádem jsme si domluvili na dnešní den vyjížďku společně s mou drahou polovičkou.

Po příjezdu, žel kamarád nemohl jet (z důvodu sení), proto nás předal jedné z nadšenkyň koňských hřbetů. Moje zakázka byla naučit se jezdit na koni. Zároveň jsem měl zájem držet se Cimrmanova “Žádné sraní”.

Na koni jsme strávili dvě hodiny. Zpočátku krok. Po chvíli jsem zažil klus v lese a litoval svého vzrůstu. Větve zde rostou proklatě nízko. Pak jsme vyjeli na pole a zažil jsem něco zatím nevídaného. Kúň se napnul, vzduch začal fičet a s koněm jsem byl jedno tělo. Chvíli na to jsem se dozvěděl, že se situace jaksi vymkla z rukou a místo další rychlosti zvané cval jsem přešel rovnou do trysku. Všem, kdo daný pocit na koni nezažili daný pocit ze srdce přeji.

Kromě obdivování světa z koňského hřbetu jsem mohl obdivovat domečky Horního Žukova a Beskyd na horizontu byl na pořadu ještě jeden zážitek. Mé vrozené a nově objevené schopnosti schopnosti mi dodaly odvahy a šel jsem opět do trysku. Žel mířili jsme směrem asfaltce, která byla napříč a lemoval ji slušný příkop. Dobrorovlně jsem se vzdal koňského hřbetu a zamířil po zádech do příkopy.

Plochý pád na záda začínám cítit až nyní. Ale už dříve jsem slyšel, že, kdo nespadne na koni, neumí jezdit.

Jezdili jsme dvě hodiny a jsem zamilovaný. Náš budoucí dům bude mít krom prostornosti velkou zahradu a stáj.

Toť pro dnes vše.

Zdravím Vás…. dave

PS: Jdu si dát pivo a dodívat se na Cimrmanovu Afriku.