Vstával jem v pět, v noci jsem nemohl usnout, přijedem na letiště a let je zpožděn; eeh. Snídaně žádná, Gate 52 bez jediné restaurace. V batohu dva krajíčky chleba pravděpodobně neuspokojí. Horší to bude s žízní. K vodě na toaletách nemám úplně důvěru. Navíč mě čekají čtyři hodiny letu bez občerstvení; jedná se o vnitrostátní let. Celkem zajímavé, když poletím určitě přes 4.000 km a energetická vzpruha žádná. Navíc se posunu o tři hodiny do budoucnosti, takže mne patrně čekají jen dva jídla. Jak nad tím tak přemýšlím, tak asi přeci jen zajdu najít nějaký jiný Gate, kde jsou k cestujícím obchodníci přívětivější a jsou ochotni poskytnout trochy žvance českému poutníkovi. Zas ale budu muset vysvětlovat, cože to mám za VISA kartu. Že jsem jako from Europe; Ne, ne, žádný strach, prachy tam jsou; hm.
Pro nezasvěcené, čeká mne let do Toronta, navštívení našeho klíčového sponzora a v pondělí let Domů, do Prahy, Do Podolí (možná přes), dopr*** mě je ale smutno. Tedy tak jednoduchém to nebude. Mezistanice Londýn, a z Prahy Pindoulinem do Sfiňova. Zde má drahá choť nepochybně přistaví náš zánovní japonský pekáč. Do choti se letmo zakousnu, podrtím své drahé dcerky, toužebně pohlednu na klíčícího syna a hurá směr Havířov. Snad budu mít dost sil řídit. U toho bych se mohl zastavit a pokračovat možná zajímavým tématem.
Jde o to, že jsem v Kanadě ještě auto neřídil a pravděpodobně ani v Torontu se mi to nepoštěstí. Né, že by mi to nebylo nabídnuto, dokonce jsem mohl mít na jeden den zbrusu nového Chryslera na jeden den k výletu po Torontu, ale rozmyslel jsem si to. Nějak na to nemám odvahu. Před odjezdem jsem se pojistil proti blbosti, právě pro případ možné havárie s autem. Pojistka je na 1.500.000 v našich korunách. Asi si nějak nevzpomínám na minulý rok v Torontu, možná je to tím, že nákupní horečka kolem naší Toyoty mi nějak otevřela oči a jsem teď na auta jaksi citlivější. V každém případě pravděpodobnost, že nabouráním auta uděláte škodu nad pojistnou částku není nijak nepravděpodobná. Dle mého pozorování je cca 40% automobilů zbrusu nových kár. Teď pozor, nevím, jak jiné části Kanady, možná ve Vanouveru jsou na tom líp, přeci je to jen nejlepší místo k žití na světě (dle jakéhosi výzkumu, co jsem četl). Pokud mluvím o automobilech nemyslím nic ve stylu našich Fabek. Podle toho, co jsem slyšel, tak každý správný severoameričan cítí jako právo mít pořádný truck. Při mé první návštěvě v Kanadě jsem byl trochu vyděšený asi jako Gulliver, vyplavený na přerostlém ostrově. Ty káry jsou naprosto neskutečné. Disky od 17 palců nahoru. Některé neskutečné terénní leštěnky na discích 20 palců a jaksi jen pogumovaných. Tak tenkou pneu jsem ještě neviděl. Krom toho samozřejmě vše 4 x4. Nakopnout tuhle leštěnku, tak si můžu tu pojistku asi víte co. Krom těchle typicky amerických mrch jsou na silnicích vidět především minivany. Jedno z nejoblíbenějších starších aut tohoto typu je Toyota Previa. Tu jsem chtěl původně chtěl taky, ale to je jiný příběh. Z novějších kusí pak dominuje Honda a Nissan, kdybych si tak vzpoměl na názvy. Na našich silnicích nic podobného nepotkáte. U každého domu jsou vždy dva automobily, u některých víc. Obvykle jeden truck nebo van a něco rodinnějšího.
Mladí obvykle jezdí ve spotácích. Je celkem vtipné, ja naši podnikatelé túrujou svoje káry na našich křižovatkách a stejné kousky tu jezdí v desítkách. Rozdíl v tom, co se tu pohybuje na silnicích je neskutečný. Mimochodem, potěšila mne obliba CRX, jejímž vlastníkem jsem až do letošní zimy byl také. Pokud jsem závistivě počumoval po autech, tak to byly především ze sportovní oblasti místní Mustangy. Jednou se kolem mihnul nadupaný Bentley a kromě oblíbené nenápadné imprezzy jsem potkal v centru Vancouveru leštěnku modelu WRX Sti, samozřejmě v modré barvě a zlaté disky. Co se týče modelů civilnějšího charakteru, tak mě dostává množství vozů značky lexus.
Včera jsem četl noviny, kde si Vancouver Sun postesknul, že obliba japonských vozů převýšila oblibu strojů amerických.
Co bych chtěl ale zmínit je to, jak se na místních komunikacích vozy pohybují. Tak především nepředjíždí se. Jezdí se zcela podle předpisů. Náš Chrysler kupříkladu na dálnici pomaličku předjel přismahlého frajera v černé Corvettě. Jeli jsme 110 a byli jsme nejrychlejší automobil na dálnici. Spěchali jsme na důležitou schůzku. Porušovat předpisy se zde údajně nevyplatí. Pokud někoho klepnete, bude to stát hodně peněz, pokud dojde k úrazu jste úplně v, hm, pytli. Pokud Vaší vinou někdo zemře, tak na tento dotaz mi nikdo nedokázal odpovědět, tvářili se udiveně… Vnoci se jezdí ještě pomaleji. Mám stále svých českých 12 bodů a doufám, že to tak dlouho zůstane. Pokud nám bodový systém pomůže přiblížit se stavu na Kanadských silnicích, bude to nádhera. Možná to má souvislost s životní úrovní Kanady; kéž by…
…
Dorazili letuška a letuch, na cestě jsou piloti. Tuž to balim, pojim chleba, spolykam leky a letim, zatim zdar.
