Něco k víkendu … Víkend byl vcelku solidní pracovně i rodinně.

V klubu jsem měl přednes problematiky zvané Trokosi. Jde o otroctví mladých panen (4 - 12 let), které odčiňují prohřešky svých rodinných příslušníků v Africké Ghaně. Odčinit znamená přejít šamanovi do absolutního otroctví a poslušnosti. Konkrétně to znamená tvrdě pracovat mnoho hodin denně, být šamannovi každý den i noc k dispozici sexuálně a v případě potřeby také dalším šamanům. Zároveň nemají nárok na stravu, peníze, lékařskou péči, jakýkoliv nedovolený pohyb, projev náklonnosti nebo možnost protestu. V případě porušení pravidel jsou dvě volby, klečet na rozbitém skle nebo nechat se bičovat sušeným koňským pohlavním orgánem.

Loni při mém pobytu v Kanadě jsem měl možnost pobývat s chlapíkem jménem Walter Pimpong (jeho foto a foto mých Kanadských přátel), opravdu velkým černochem s ještě větším srdcem. Jeho práce spočívá v osvobozování otrokyň trokosi. Čas s ním pro mě znamenal mnoho, měl vliv na můj pohled na realitu života i na mé životní nasměřování.

Příprava na akci v klubu mě dost zasáhla. Kombinace videa, které jsem si z Kanady přivezl, plus informace z internetu a příběhy, které jsem slyšel z úst samotného Waltrera na mě nějak dolehly. Cítil jsem dost silnou úzkost a do poslední chvíle jsem si nebyl jist, zda je rozumné o problému v klubu otevřeně mluvit. Nakonec to nějak vyšlo, odezvy byly celkem pozitivní, ač mládež byla otřesena. K tomuto díky Veri, za překlad videa a Karlovi za titulky.

Co je ještě více milé, příští středu přijede světový ředitel organizace IN Network, která podporuje nejen naši práci, ale také práce v Ghaně, Nepálu, Indonésii a mnoha dalších. Na to se moc těším
Nějak se rozepisuju, ale sobota zkončile velmi mile. Drahá polovička mě z klubu vyzvedla a bez dětí, které si nechal náš statečný tchán, nádhera

Neděle proběhla v pohodě, ranní bohoslužba byla pohodová, oběd slušný a odpoledně jsme trávili doslova v objetí více, či méně exotického zvířectva. Osobně mi bylo nejmilejší pevné objetí cca 2,5m dlouhého Hroznýše královského. Ten také přijal krk a pevné pomalu se zakulacující boky mé drahé polovičky. Vypadala spokojeně, tudíž předpokládám, že pořízení menší Krajty královské není zcela nerálné. Děti si pěkně pohrály s menšími korálovkami, především japonská byla opravdu nádherná. Celkem nás dostal moc milý a živý ještěr Trnorep s ocasem podobným chřestidlu chřestýše, nechali jsme se polechtat pakobylkami, očumovali kudlanky, smáli se uřvanému Kakaduovi, nechali se očmuchat nosálama, pohladili si králíčky, nakrmili zajíčka, podivovali se dikobrazovi a štítili se obrovkého amerického švába. Pak jsem dostal reakci na chlupatou havět, pravděpodobně ta opice mi dala zabrat a utvrdil jsem se, že plazi jsou jako mazlíčci daleko hodnější. A to hned z několika důvodů: nemám na ně alergii, nesmrdí, furt nežerou, nehryžou dráty a jsou potichu. Tak uvidíme…

Žel, fotky se nepodařilo stáhnout, tudíž článek doplním o dokumentaci poté, co nabiju baterie… Tak se vraťe, protože uvidíte moji ženu v objetí jiného samce, než mne. Pokud byste se o něco podobného pokusili, pravděpodobně nevyváznete z objetí mého. To se vám však může stát osudným, vrrrr.