Sobota 21. ledna:
Brzy ráno jsem se vracel z akce v Brně. Bylo to setkání klubu Alumnik, jinak také sdružení těch, co s úspěchem přežili program Make a Connection a nebylo jim to málo. Taky jsem jeden z nich 
Jsem jejich čestným členem…
0:32 projíždíme (nejel jsem sám, jela se mnou další absolventka Kasace, o té někdy jindy…) kolem policejní Ochtávky na dálnici někde už hodně za Brnem, kecáme, kecáme, nerad bych usnul…
0:43 sakra! minul jsem výjezd na Prostějov, moje nervy!
0:48 zastavuju u dalšího výjezdu (těsně před výjezdem v odstavném pruhu) a mrkáme do mapy, jestli nejet raději dál
0:49 zastavuje Ochtávka (policejní)
0:51 následuje krátký rozhovor (nejsem dost odvážný, abych ho plně prezentoval, tak alespoň zkráceně…)
Polda: Dobrý večer pánové!!! Kampak pánové takhle navečer? Pane řidiči, víte čeho jste se dopustil?
Já: He? (nechápavě) + krátký pokus s mapou…
Polda: Předložte řiičský průkaz…
Já: Moment, mám vše v batohu vzadu (vylízám, brrr kosa, beru z kufru, předávám)
Polda: Tak to bude za 1000 korun, pane řidiči. Dopustil jste se vážného přestupku zastavení na dálnici. Zákon mluví jasně. Toto pravidlo bude sice brzy zrušeno, ale nyní platí, takže to bude za 1000.
Já: Hem? Co? (spal jsem pár hodin a byl na nohou už 20 hodin)
Polda: Asi si neuvědomujete, v jaké jste nebezpečí. Může vás smést ze silnice kamion nebo jiné vozidlo. (během celého procesu, cca 10 minut projela kolem dvě auta).
Takže tedy za 1000.
Já: Tolik nemám.
(zde část vynechám, asi jsem “měkký”)
Polda: Kolik u sebe máte hotovosti?
Já: Asi pár stovek, ale chtěl jsem na kafe, abych neusnul… (Jako já jsem jinak fakt drsný hoch, ale kurnik, zastavil jsem na pul minuty a za litr?!!! Chtělo se mi plakat…)
Otevírám peněženku, polda mi do ní pěkně svítí…
Vytahuju 200 + 100 … to je všechno co u sebe mám… (žalostně)
Polda: A co ta dvoustovka, co jsem tam viděl?
Já: Co? Hledím znova do peněženky a vytahuju pade (50)
Podla: (zklamaně) jé, jenom padesát?
Polda 2 (přichází na scénu): Tak co, dáme to za 200 symbolicky, co? (do teď obcházel auto jako sup a hledal)
Polda: bere 200 a zklamaně odchází…
Já: sedám do auta a čekáme; Krista furt opruzuje s nějakým vytuněným Fordem, tu mají dálniční policajti, ať se prej zeptám… (neměl jsem nejmenší chuť)
Polda: vrací se po 7 minutách, předává mi papíry od auta a bločky; připomíná důležitost pokuty a zdůrazňuje, že vše je pro mé bezpečí a že nám svým rychlým zásahem téměř zachránil život.
Já: Loučím se, čumím do mapy, když už jsem si to zaplatil…
Krista: Co je to za káru, co tu honí na dálnici ty lumpy, to je nějaký vytuněný Ford?
Polda: Omlouvá se, že nemá čas, říká něco o převráceném autobusu… (asi ho smetl kamion)…
Já: Neodpustím si při rozjezdu trošku, trošičku sešlápnout a pohnat mých 126 huculů do klusu…
01:08 nabíráme správný směr a hurá domů
01:28 Policejní auto napříč dálnicí na Olomouckém obchvatu; blikám a zastavuju… následuje prohlídka dálniční známky a prosba o papíry.
Papíry předávám a jsem žádán o pojistku.
Já: Jo, mám je v kufru… (Lezu ven a otvírám kufr a čumím do prázdné kapsy u batohu; … slzy)
(následuje zoufalý pokus vysvětlit situaci před půl hodinou; pojištění a další papíry zůstaly na střeše auta, když jsem tahal peníze z peněženky)
(vypadal jsem asi fakt zoufale, protože paní byla moc milá a uklidňovala mne)
(Já několikrát opakoval, že pokutu už nechci!!!)
Poldka (ženský přepis poldy): Vypíšeme lejstro…
01:44 podepisuju lejstro, kde jsem sepsal menší popis záchranné akce o pár kilometrů dál, papírech na střeše a pokutě.
Následovalo už jenom kafe za Olmikem a 30 minut spánku kousek od Frýdku, protože jsem už neviděl na cestu. Někdy kolem třetí jsem ulehal ke své drahé polovičce…
Byl jsem rád…
… kamión mne tentokráte nedostal. Za ty prachy to stálo.
